Stál jsem u okna v prvním poschodí, pohlédnu ven a..

Stál jsem u okna v prvním poschodí, pohlédnu ven a vidím: země jest mrtva! Kdybych jenom viděl, mohl bych se konejšiti, že se stávám obětí sebeklamu, ne-li snu: avšak já to všemi ostatními smysly a veškerou bytostí poznal! Co to? Měsíc květen, země pravděpodobně od prvního rozpuku svého mrtva, a já to nevěděl! Pravím: od prvního rozpuku, neboť v tuto hodinu nalézám ji v pokročilém už rozkladu. Zdá se, že se stromy zelenají a kvetou, zdá se, že poletují ptáci a tu a tam chodí ještě lidé, ale právě že se to jen zdá. Každá podoba dosud trvající jest jen škraboškou života, pouze kostýmem hniloby.

Jakub Deml



Tags: , ,
Posted in Výroky o člověku, Výroky o lži, Výroky o smrti, Výroky o životě | No Comments »

Leave a Reply