Výroky slavných

V přísnosti, již někdejší zhýralci projevují vůči mládeži, bývá cosi obzvláště ošklivého. Trestají mládež i za své někdejší přestupky a snad se mstí i za svou nynější nemohoucnost. Ivo Andrić

Žena, čekající na svého milence, je nedočkavější než ta, která čeká na své první dítě. Ivo Andrić

…cítím čas jako živel, tu vlídný a užitečný, tu škodlivý a ničivý, tak jako člověk cítí vzduch, oheň a vodu. Dusím se nedostatkem času a nebo cítím, jak mě pálí a deptá, anebo v něm pluji s pocitem božské lehkosti. A přitom v každém okamžiku vím, že čas je jen bolestná iluze, že je to […]

Velká, opravdová láska ukáže svou plnou sílu jen tehdy, podaří-li se jí z dvou milenců, slabých lidí, udělat tvory nebojící se ani změn, ani neštěstí, ani rozloučení, ani nemoci, ani života a smrti. Ivo Andrić

Otec si stěžuje na líného, zkaženého syna, který se dal na špatnou cestu, rozhazuje jmění, trápí ostatní členy rodiny i otce samého: „Kdybych zplodil kámen, měl bych si na co sednout. Takhle nic.“ Ivo Andrić

Z toho, co nebylo a nikdy nebude, vytvoří zruční spisovatelé nejkrásnější romány o tom, co je. Ivo Andrić

Život je nepochopitelný zázrak, protože se sice stále opotřebovává a drolí, a přesto trvá a stojí pevně, jako most na Drině. Ivo Andrić

V rozlehlém brambořišti osamělá slunečnice pod zataženým nebem. Stojí obrácená k východu, protože slunce celý den nevyšlo zpod mraků a nyní je za mraky kdesi na západě. Jenže slunečnice zřejmě ztratila orientaci, a tak stojí celá bez sebe už od rána a čeká na slunce… Ivo Andrić

Viděl jsem, v čem spočívá takzvaná bojovnost některých „bojových“ lidí. Vymyslí si svůj „boj“, vydupou si ze země důvody, dají mu jméno a bojují bez rizika a bezvýsledně. Bojují – jenom aby nemuseli myslet a pracovat. Ivo Andrić

Že mlčení je síla a mluvení slabost, to je vidět i z toho, že starci a děti rádi mluví. Ivo Andrić